Konkrétně červená galapážského lávového kraba.
Tenhle krab je velkej krasavec a nesmírně mě bavilo ho rýt.
Já mám hodně ráda korýše, ale přiznávám se, že představa shledání s takovým velekrabem japonským nebo krabem palmovým mi nedělá úplně dobře a jistě bych nějaký ten bobeček utrousila.
Za to může ten jejich hemživej podvozek, je toho tam nějak moc.A větší krab = víc hemžení.
Ale protože mezi odporem a fascinací je tenká linka, ryju si svého kraba lávového vesele, beze strachu a bez bobečku.
Jedno žváro v mezičase, kdy přišli na návštěvu dva veselí chlapci a dvě prdící fenky.
A taky se Vám svěřím s tím, že při pročítání wiki jsem se od krabů proklikala až k bělení řitního otvoru.
Mighty internet.
Celá cesta fotek mezi mobilem, mailem a blogem trvala neskutečnou hodinu a třičtvrtě.Takže ten tvrdě vydřenej zen, kterej mi rytí způsobuje jsem zdárně opustila a málem mi prdla cévka v mozku.
Ale už je to tu, chvalme Pána.
Verdikt: barva je skvělá, krab supr, tisk bezvadnej, ale už nikdy nenechám svůj kabel k mobilu přes víkend v šuplíku v práci pařit s mým odlakovačem na nehty a náhradníma ponožkama.
Žádné komentáře:
Okomentovat